Autor a kontext
1. William Shakespeare
William Shakespeare (1564–1616) byl anglický dramatik, básník a herec. Pocházel ze Stratfordu nad Avonou a jeho profesionální život byl spojen s londýnským divadlem. Působil ve společnosti Služebníci lorda komořího, později Královští služebníci, a podílel se na divadle Globe.
Psal komedie, tragédie, historické hry i sonety. Jeho postavy se rozhodují mezi vlastními touhami a nároky okolí. Jejich jednání přináší komické záměny, ale také tragické následky. Přesný den jeho narození není doložen. Pro základní orientaci stačí rok 1564.

William Shakespeare, anglický dramatik, básník a herec. Chandosův portrét z doby kolem roku 1610 patří k jeho nejznámějším podobiznám.
2. Další Shakespearova díla
- Romeo a Julie – tragédie milenců ze znepřátelených rodů.
- Hamlet – tragédie prince, který pátrá po pravdě o otcově smrti a usiluje o pomstu.
a dalších 11 kapitol rozboru
Co ještě napsal Shakespeare?
Rozbor ukázky
William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy
Odkud je ukázka?
Přečti si úryvek a vyber, z jaké části díla je.
Ukázka s řešením
William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy
GRUMIO: Fuj[1], fuj![5] – na všecky ztrhané herky, ztřeštěné pány a hanebné cesty! Zda byl kdy člověk tak ztlučen – byl kdy člověk tak ublácen, byl kdy člověk tak zemdlen? – Poslali mne napřed, abych rozdělal oheň, a oni se přijdou ohřát! – Teď, kdybych já nebyl malý hrnec a hned rozpálen[4], i ty pysky by mně přimrzly k zubům a jazyk k patru a srdce k žebrům[3], než bych se dostal k ohni, kde bych se rozhřál. – Ale budu foukat do ohně a tak se zapotím, neboť uvážíme-li tu slotu venku, to by ještě delší chlap než já mohl dostat rýmu. Hola, hej, Curtise[2]!
Zařazení: Střed. Grumio přichází do Petruchiova domu po svatbě, tedy na začátku IV. jednání. Následuje ještě Petruchiovo prosazování vůle, cesta zpět, odhalení převleků a závěrečná sázka. Patří do střední části celé hry.
- Citoslovce: „Fuj“ —
- Oslovení: „Curtise“ — Pátým pádem jména se Grumio obrací přímo na sluhu Curtise.
- Hyperbola: „i ty pysky by mně přimrzly k zubům a jazyk k patru a srdce k žebrům“ —
- Metafora: „malý hrnec a hned rozpálen“ —
- Epizeuxis: „Fuj, fuj!“ —











