Rozbor
1. Karel Hynek Mácha
Karel Hynek Mácha (1810–1836) byl český básník a prozaik, hlavní představitel českého romantismu. Narodil se v Praze, vystudoval práva a na konci krátkého života pracoval v Litoměřicích. Máj vydal vlastním nákladem roku 1836, několik měsíců před svou smrtí.
Mácha se zajímal o divadlo a při pěších cestách vyhledával krajinu, hrady a zříceniny, které také kreslil. V jeho literatuře se vrací poutník, osamělý člověk, ztracené dětství a rozpor mezi touhou a skutečností.

Podobizna vznikla více než půl století po Máchově smrti. Je to umělecká představa básníka, nikoli portrét ze života. Jeho skutečnou podobu z ní nelze spolehlivě určit.
2. Další Máchova díla
Vedle Máje psal Mácha i prózu.
- Cikáni jsou romantický román s milostnými konflikty, pomstou a spletitou minulostí postav.
- Marinka spojuje prozaické vyprávění s verši. Setkání s nemocnou dívkou z chudého prostředí propojuje krásu, lásku a vědomí blízké smrti.
a dalších 11 kapitol rozboru
Co ještě napsal Mácha?
Rozbor ukázky
Karel Hynek Mácha: Máj
Odkud je ukázka?
Z jaké části básně Máj je úryvek?
Ukázka s řešením
Karel Hynek Mácha: Máj
Byl pozdní večer – první máj – Večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas,[4] Kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech[2];[1] Květoucí strom lhal lásky žel, Svou lásku slavík růži pěl, Růžinu jevil vonný vzdech.[5] Jezero hladké v křovích stinných Zvučelo temně tajný bol, Břeh je objímal kol a kol; A slunce jasná světů jiných Bloudila blankytnými pásky, Planoucí tam co slzy lásky.[3]
Zařazení: Začátek. Jde o prvních čtrnáct veršů I. zpěvu a o začátek vlastní poemy. Vnější hlas nejprve představuje májovou krajinu plnou milostných obrazů. Teprve po této úvodní pasáži se objeví čekající Jarmila. Nálada lásky tak předchází tragické zprávě. Dedikační báseň před poemou se nepočítá mezi její čtyři zpěvy.
- Personifikace: „O lásce šeptal tichý mech;“ — Mech šeptá o lásce, strom předstírá milostný žal, slavík vyznává lásku růži, růže vzdychá a jezero prožívá bolest. Břeh objímá jezero jako milující člověk. Příroda dostává lidskou řeč, city a jednání. Slunce jiných světů „bloudila“, jako by hledala cestu. I tento obraz dává neživým světlům chování živých bytostí. U slavíka je personifikací jeho láska k růži, samotný zpěv ptáka by nestačil.
- Epiteton: „tichý mech“ —
- Přirovnání: „A slunce jasná světů jiných Bloudila blankytnými pásky, Planoucí tam co slzy lásky.“ —
- Inverze: „Hrdliččin zval ku lásce hlas,“ —
- Synestézie: „Růžinu jevil vonný vzdech.“ —









