Rozbor
1. Božena Němcová
Božena Němcová (1820–1862) byla česká spisovatelka spojená s národním obrozením. Před sňatkem se jmenovala Barbora Panklová. Jméno Božena přijala jako literární a vlastenecké jméno. Dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice, kam později zasadila Babičku. Její vlastní babička Magdalena Novotná se stala předobrazem hlavní postavy.
Němcová se zajímala o život venkovských lidí, jejich vyprávění, písně a zvyky. Sbírala a literárně zpracovávala lidové pohádky a pověsti a psala prózy o rodinných vztazích, chudobě i předsudcích. V Praze se zapojila do české vlastenecké společnosti. Pobyty v různých částech Čech a cesty na Slovensko rozšířily její znalost venkovského prostředí.
Babičku psala od konce roku 1853 do léta 1854 a vydala ji roku 1855. K návratu do krajiny dětství přispěla smrt jejího syna Hynka, ale také dřívější záměr napsat rozsáhlejší prózu. Vzpomínky proměnila v obraz domova, v němž laskavá a zkušená žena pomáhá dětem i dospělým. Skutečné osoby a zážitky přitom upravila, takže Babička není doslovnou autobiografií.

Fotografický portrét Němcové z 50. let 19. století, kdy vyšla Babička. Při psaní se vracela ke vzpomínkám na dětství v Ratibořicích.
2. Další díla Boženy Němcové
K dalším významným dílům Boženy Němcové patří:
- Divá Bára (1855) – povídka o odvážné venkovské dívce, kterou okolí odmítá kvůli její odlišnosti. Bára pomůže přítelkyni Elišce vyhnout se nechtěnému sňatku.
- Karla (1855) – povídka o matce, která vydává syna za dívku, aby ho uchránila před vojenskou službou.
a dalších 13 kapitol rozboru
Co ještě napsala Božena Němcová?
Rozbor ukázky
Božena Němcová: Babička
Odkud je ukázka?
Přečti si úryvek a vyber, z jaké části díla je.
Ukázka s řešením
Božena Němcová: Babička
Bylo to druhý den k večeru po návratu dětí, když babička tiše skonávala. Barunka jí předříkávala modlitbu umírajících; babička modlila se s ní, až najednou ústa se nehýbala, oko upřené zůstalo na krucifix nad ložem visící, dech se zatajil. Plamínek[5] života jejího zhasl[1], jako zhasíná pomalu dohořívající kahánek[2], v němž palivo vše stráveno. Barunka zatlačila jí oči, mladá Mílová otevřela okno, „aby duše volnost měla k odletu“. Vorša nemeškajíc mezi plačícími, pospíchala k úlu, který pan otec babičce před kolika roky postavil, a zaklepavši naň, volala třikrát: „Včeličky[4], včeličky[3], babička nám umřela!“, pak teprv sedla na lavičku pod bez a pustila se do štkaní.
Zařazení: Konec. Ukázka patří do epilogu na konci knihy. Po dalších letech se vnoučata vrátila k nemocné babičce. Barunka jí předříkává modlitbu, po smrti jí zatlačí oči, Kristla otevře okno a Vorša oznámí smrt včelám. Následuje pohřeb, při němž kněžna vysloví „Šťastná to žena!“.
- Metafora: „Plamínek života jejího zhasl“ —
- Přirovnání: „Plamínek života jejího zhasl, jako zhasíná pomalu dohořívající kahánek“ —
- Epizeuxis: „Včeličky, včeličky“ —
- Oslovení: „Včeličky“ — Vorša se obrací přímo ke včelám a podle lidového zvyku jim oznamuje smrt. Obě slova „Včeličky, včeličky“ jsou oslovení v pátém pádě. Zároveň jde o zdrobněliny a jejich bezprostřední opakování tvoří epizeuxis.
- Zdrobnělina: „Plamínek“ —









