Rozbor
1. Božena Němcová a vznik Divé Báry
Božena Němcová (1820–1862) byla česká prozaička, která propojila zájem o lidovou kulturu s příběhy lidí na okraji společnosti. Vyrůstala v Ratibořicích, později se s manželem Josefem Němcem opakovaně stěhovala. Poznávala různá venkovská prostředí, zaznamenávala pohádky a zvyky a zajímala se o život žen i chudých lidí.
Vlastním jménem byla Barbora Panklová, jméno Božena přijala jako vlastenecké jméno.
Divá Bára vyšla v kalendáři Česká pokladnice na rok 1856, vydaném už roku 1855. Vznikla v období autorčiny zralé prózy, krátce po vydání Babičky. Hlavní hrdinka nezapadá do představ vesnice o tom, jak má správné děvče vypadat a jednat. Němcová její hodnotu ukazuje v pomoci druhým a v odvaze, nikoli v majetku a poslušnosti.
Spisovatelčiny zkušenosti s chudobou a závislým postavením ženy pomáhají pochopit její citlivost k podobným konfliktům.
Němcová zemřela roku 1862 v Praze. Její odkaz dnes připomíná také Muzeum Boženy Němcové v České Skalici, městě spojeném s jejím dětstvím a školní docházkou.

Portrét Boženy Němcové z 50. let 19. století. V tomto desetiletí vyšly její známé prózy Babička, Divá Bára i V zámku a podzámčí.
2. Další díla Boženy Němcové
- Babička (1855) – idealizovaný obraz venkovského života a vzpomínek na dětství, soustředěný kolem moudré babičky.
- Karla (1855) – matka vydává syna za dívku, aby jej uchránila před vojenskou službou. Povídka propojuje mateřskou lásku s tlakem společenských povinností.
a dalších 9 kapitol rozboru
Co ještě napsala Božena Němcová?
Rozbor ukázky
Božena Němcová: Divá Bára
Odkud je ukázka?
Přečti si úryvek a vyber, z jaké části díla je.
Ukázka s řešením
Božena Němcová: Divá Bára
Z komory bylo malé okénko jako dlaň[1], kterým bylo vidět do údolí a na les. Bára se postavila k tomu okénečku a dívala se dlouho, dlouho[2] ven. Smutné musely to být myšlenky, které jí hlavu probíhaly, neboť slza za slzou padala z krásných očí na brunátnou tvář. Výše vystupoval měsíc, jedno světlo za druhým haslo, tišeji a tišeji bylo kolkolem, přes hroby kladly se stíny vysokých jedlí, jež u zdi stály, nad údolím vznášely se lehounké mlhy. Jedině štěkot a vytí psů přerušovaly noční tichost. Bára se dívala na matčin hrob, připomínala si osamělé mládí, nenávist a opovrhování lidí a poprvé cítila všeho toho tíži[3], poprvé jí přišla na mysl myšlenka[4] – „Kéž tu, matko, vedle tebe ležím![5]“
Zařazení: Konec. Ukázka pochází ze závěrečné části III, po odhalení Bářina přestrojení a uložení trestu. Bára už je v kostnici a přes okénko se dívá na matčin hrob. Nepřemáhá ji strach ze strašidel, ale bolest z osamělosti a nepřátelství lidí. Potom za ní přijde Jakub s Lišajem a ráno myslivec. Po myslivcově vyznání následuje svatba.
- Přirovnání: „okénko jako dlaň“ —
- Epizeuxis: „dlouho, dlouho“ —
- Metafora: „cítila všeho toho tíži“ — Odmítání a osamělost nejsou fyzické břemeno. Jejich tíže obrazně vyjadřuje, jak silně Báru duševně zatěžují. Také myšlenky, které jí probíhají hlavou nebo přicházejí na mysl, dostávají podobu něčeho, co se pohybuje prostorem. Jde o běžné, ustálené metafory duševního dění.
- Anafora: „poprvé cítila všeho toho tíži, poprvé jí přišla na mysl myšlenka“ —
- Apostrofa: „Kéž tu, matko, vedle tebe ležím!“ —









