Autor a kontext
1. Karel Čapek
Karel Čapek (1890–1938) byl český prozaik, dramatik, novinář a překladatel. Narodil se v Malých Svatoňovicích, vystudoval filozofii a pracoval v Lidových novinách. Působil také jako dramaturg Vinohradského divadla. Ve svých knihách i novinových článcích se zabýval tím, jak lidé zacházejí s mocí a jakou odpovědnost mají za své jednání.
S bratrem Josefem Čapkem, spisovatelem a malířem, pořádal páteční setkání osobností kulturního a veřejného života. Těmto lidem se říkalo pátečníci. Patřil k nim i prezident T. G. Masaryk, jehož život a názory Karel Čapek zachytil v Hovorech s T. G. Masarykem. Čapek hájil demokracii, svobodu a lidskou důstojnost a odmítal nacismus. Zemřel v prosinci 1938, ještě před vypuknutím druhé světové války.

Karel Čapek, český prozaik, dramatik a novinář. Ve svých hrách a románech zkoumal, jak lidé zacházejí s mocí, technikou a odpovědností.
2. Další díla Karla Čapka
- Bílá nemoc (1937) – Drama o lékaři Galénovi, který nabízí léčbu smrtící nemoci pod podmínkou míru.
- Věc Makropulos (1922) – Drama o mimořádné dlouhověkosti a smyslu života.
a dalších 9 kapitol rozboru
Co ještě napsal Karel Čapek?
Rozbor ukázky
Karel Čapek: R.U.R.
Odkud je ukázka?
Přečti si úryvek a vyber, z jaké části díla je.
Ukázka s řešením
Karel Čapek: R.U.R.
Přírodo[1], přírodo[2], život nezahyne! Kamarádi, Heleno, život nezahyne! Zase se začne z lásky, začne se nahý a maličký; ujme se v pustině, a nebude mu k ničemu, co jsme dělali a budovali, k ničemu města a továrny, k ničemu naše umění, k ničemu naše myšlenky[3], a přece nezahyne! Jen my jsme zahynuli. Rozvalí se domy a stroje, rozpadnou se systémy a jména velikých opadají jako listí[4]; jen ty, lásko, vykveteš na rumišti a svěříš větrům semínko života[5].
Zařazení: Konec. Úryvek je z úplného závěru třetího dějství. Alquist už poznal vzájemnou lásku Prima a robotky Heleny a propustil je jako nový první pár. Nyní vyjadřuje naději, že život nezanikne.
- Apostrofa: „Přírodo“ —
- Epizeuxis: „Přírodo, přírodo“ —
- Anafora: „k ničemu města a továrny, k ničemu naše umění, k ničemu naše myšlenky“ —
- Přirovnání: „jména velikých opadají jako listí“ —
- Metafora: „lásko, vykveteš na rumišti a svěříš větrům semínko života“ — „Lásko, vykveteš“ a „semínko života“ představují lásku jako rostlinu, která dá vzniknout novému životu. „Ujme se v pustině“ také připomíná rostlinu, která zakoření a začne růst. Ve slovech „nahý a maličký“ je nový život představen jako novorozeně. „Jména velikých opadají“ znamená, že lidská sláva zaniká podobně jako listí, které padá ze stromů.











