Autor a kontext
1. Karel Čapek
Karel Čapek (1890–1938) byl český prozaik, dramatik, novinář a překladatel. Narodil se v Malých Svatoňovicích, vystudoval filozofii a pracoval v Lidových novinách. Působil také jako dramaturg Vinohradského divadla. Ve svých knihách i novinových článcích se zabýval tím, jak lidé zacházejí s mocí a jakou odpovědnost mají za své jednání.
S bratrem Josefem Čapkem, spisovatelem a malířem, pořádal páteční setkání osobností kulturního a veřejného života. Těmto lidem se říkalo pátečníci. Patřil k nim i prezident T. G. Masaryk, jehož život a názory Karel Čapek zachytil v Hovorech s T. G. Masarykem. Čapek hájil demokracii, svobodu a lidskou důstojnost a odmítal nacismus. Zemřel v prosinci 1938, ještě před vypuknutím druhé světové války.

Karel Čapek, český prozaik, dramatik a novinář. Ve svých hrách a románech zkoumal, jak lidé zacházejí s mocí, technikou a odpovědností.
2. Další díla Karla Čapka
- Bílá nemoc (1937) – Drama o lékaři Galénovi, který nabízí léčbu smrtící nemoci pod podmínkou míru.
- R.U.R. (1920) – Drama o umělých pracovnících, vzpouře a lidskosti. Premiéru mělo roku 1921. Slovo robot navrhl Josef Čapek, Karel Čapek je použil ve hře R.U.R.
a dalších 10 kapitol rozboru
Co ještě napsal Karel Čapek?
Rozbor ukázky
Karel Čapek: Válka s mloky
Odkud je ukázka?
Přečti si úryvek a vyber, z jaké části díla je.
Ukázka s řešením
Karel Čapek: Válka s mloky
Příliš laciné, brachu[1]. Copak má pořád Příroda napravovat, co si lidé nadrobili?[2] Tak tedy ani ty už nevěříš, že si sami pomohou? Tak vidíš, tak vidíš[3]; nakonec byste chtěli zase spoléhat, že vás někdo nebo něco spasí! Něco ti řeknu: víš, kdo ještě teď, když už je pětina Evropy potopena, dodává Mlokům třaskaviny a torpéda a vrtačky? Víš, kdo horečně, dnem i nocí pracuje v laboratořích, aby našel ještě účinnější mašiny a látky na rozmetání světa? Víš, kdo půjčuje Mlokům peníze[4], víš, kdo financuje tenhle Konec Světa, tu celou novou Potopu? „Vím. Všechny továrny. Všechny banky. Všechny státy.“
Zařazení: Konec. Jde o poslední kapitolu celého románu. Po Povondrově setkání s mlokem ve Vltavě autor rozmlouvá se svým vnitřním hlasem o možné záchraně lidstva. Připomíná, že lidé dodávají mlokům prostředky i při ničení pevnin.
- Oslovení: „brachu“ — Autor oslovuje svůj vnitřní hlas jako brachu, tedy důvěrně jako blízkého člověka. Jde o přímé oslovení partnera ve vystavěném dialogu.
- Řečnická otázka: „Copak má pořád Příroda napravovat, co si lidé nadrobili?“ —
- Epizeuxis: „Tak vidíš, tak vidíš“ —
- Anafora: „Víš, kdo horečně, dnem i nocí pracuje v laboratořích, aby našel ještě účinnější mašiny a látky na rozmetání světa? Víš, kdo půjčuje Mlokům peníze“ —











