Autor a kontext
1. Edgar Allan Poe
Edgar Allan Poe (1809–1849) byl americký prozaik, básník, literární kritik a redaktor. Proslul hororovými a psychologickými povídkami, ale pomohl také založit moderní detektivní povídku. Vedle strachu ho zajímalo logické uvažování a způsob, jakým člověk skládá jednotlivé stopy.
Narodil se v Bostonu do herecké rodiny. Po matčině smrti vyrůstal u obchodníka Johna Allana. Prostřední jméno Allan připomíná tuto rodinu. Nebyl formálně adoptován. Živil se psaním a redakční prací. Jeho žena Virginia zemřela roku 1847. Poe zemřel v Baltimoru roku 1849. Přesnou příčinu jeho smrti se nepodařilo spolehlivě objasnit.
Poeovi vypravěči nejsou automaticky obrazem jeho vlastní osobnosti. Jejich strach, násilí nebo rozrušené vědomí jsou součástí promyšlené literární výstavby.

Portrét Edgara Allana Poea, amerického básníka a povídkáře.
2. Další díla
- Havran – Báseň o ztrátě milované ženy a narůstajícím zoufalství.
- Černý kocour – Hororová povídka o násilí, vině a odhalení vraždy.
a dalších 11 kapitol rozboru
Co ještě napsal Edgar Allan Poe?
Rozbor ukázky
Edgar Allan Poe: Jáma a kyvadlo
Odkud je ukázka?
Přečti si úryvek a vyber, z jaké části díla je.
Ukázka s řešením
Edgar Allan Poe: Jáma a kyvadlo
A pak se vloudila do mé mysli jako nádherná hudební nota myšlenka[1] na to, jak najisto lahodný jest[4] klid v hrobě. Myšlenka přišla tiše a plíživě[2], a zdálo se dlouho, než dospěla plného rozvoje; ale právě, když duch můj[3] na konec dovedl ji dostatečně pocítiti a udržeti, podoby soudců zmizely jako kouzlem z očí mých; vysoké svíce zapadly v nicotu; jejich plameny docela uhasly; nastala černá temnota; všecky pocity objevily se pozřeny v třeštivém ryčném spádu jako duše do Hadu. Pak mlčení, a ticho, a noc byly vesmírem[5].
Zařazení: Začátek. Jde o úvodní soudní scénu před probuzením v kobce. Tři hlavní nástrahy jámy, kyvadla a stěn teprve následují.
- Přirovnání: „se vloudila do mé mysli jako nádherná hudební nota myšlenka“ —
- Personifikace: „Myšlenka přišla tiše a plíživě“ — Myšlenka „přišla tiše a plíživě“, jako by byla bytostí, která se potichu přikrádá. Stejné oživení už vyjadřuje sloveso „vloudila“.
- Inverze: „duch můj“ —
- Knižní výraz: „jest“ —
- Metafora: „mlčení, a ticho, a noc byly vesmírem“ —











