Rozbor
1. Molière a francouzské divadlo
Molière (1622–1673), vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, byl francouzský dramatik, herec a vedoucí divadelní společnosti. Pocházel z pařížské měšťanské rodiny. Místo pokračování v otcově řemesle se rozhodl pro divadlo. S hereckou společností procestoval francouzský venkov a poznal publikum i každodenní hereckou práci.
Po návratu do Paříže získal přízeň královského dvora. Jeho společnost hrála také v divadle Palais-Royal v Paříži. Molière psal role pro konkrétní herce a sám ztvárnil mnoho hlavních postav. Při prvním uvedení Lakomce hrál Harpagona.
Ve svých komediích zesměšňoval přetvářku, sobectví, snobství a zneužívání rodičovské moci. Kvůli Tartuffovi, který odhaluje náboženské pokrytectví, se dostal do sporu s odpůrci hry a její veřejné uvádění bylo několik let zakázáno. Královská podpora tedy neznamenala, že mohl bez překážek uvést všechno.
Roku 1673 se mu udělalo zle při představení Zdravého nemocného. Představení dohrál a zemřel až později doma. Známé tvrzení, že zemřel přímo na jevišti, je nepřesné.

Molière nebyl jen autorem her. Vedl divadelní společnost a hrál hlavní role, včetně Harpagona při prvním uvedení Lakomce.
2. Literárně-historický kontext
Lakomec měl premiéru roku 1668 v pařížském divadle Palais-Royal. Knižně vyšel roku 1669. Molière čerpal mimo jiné z antické Komedie o hrnci, kterou napsal Plautus. Její hrdina úzkostlivě hlídá ukryté zlato. V Lakomci se strach o poklad propojuje se sňatky Harpagonových dětí.
Hra patří do francouzského klasicismu 17. století. Vznikla za vlády Ludvíka XIV. Klasicismus se obracel k antice, cenil si řádu, rozumu a přehledné kompozice. Tragédie zpracovávaly zejména vznešené hrdiny a vážné konflikty. Komedie mohly zesměšňovat běžné lidské slabosti, rodinné spory i měšťanské prostředí.
U dramatu se uplatňoval požadavek jednoty místa, času a děje: soustředit události do jednoho prostředí, krátkého času a hlavního konfliktu. Lakomec zachovává soustředění na Harpagonovu domácnost a rychle navazující události. Milostné zápletky i krádež peněz se sbíhají v jeho lakotě.
K francouzským autorům tohoto období patří Pierre Corneille (Cid, Horatius), Jean Racine (Faidra, Andromacha) a Jean de La Fontaine (Bajky, například Vlk a beránek a Havran a lišák). Corneille a Racine jsou známí především tragédiemi. La Fontaine ukazoval lidské vlastnosti na krátkých příbězích, často se zvířecími postavami.
3. Další Molièrovy hry
- Tartuffe neboli Pokrytec – náboženský pokrytec Tartuffe si získá důvěru bohatého Orgona. Pod záminkou zbožnosti se snaží ovládnout jeho rodinu a majetek.
- Don Juan – šlechtic střídá milenky, porušuje sliby a odmítá odpovědnost. V závěru přijme pozvání sochy zemřelého komtura a je potrestán.
a dalších 9 kapitol rozboru
Co ještě napsal Molière?
Rozbor ukázky
Molière: Lakomec
Odkud je ukázka?
Přečti si úryvek a vyber, z jaké části díla je.
Ukázka s řešením
Molière: Lakomec
HARPAGON (křičí ze zahrady a přiběhne bez klobouku): Zloději! Zloději![1] Vrahové! Pomoc! – Vražda! Spravedlivé nebe! Jsem ztracen! Zničen, zavražděn, podřezali mně chřtán![2] – Ukradli mi peníze. Kdo to může být? Co se s ním stalo? Kde je? Kde se skrývá?[3] Co dělat, bych jej nalezl? – Kam běžet? – Kam neběžet? – Není tady? Není tam?… Kdo je tu? – Stůj! (Sám sebe chytá za ruce.) Darebo[6], vrať mi mé peníze!… Ach[4], toť jsem já sám! Můj duch je pomaten – nevím ani kdo jsem, kde jsem a co dělám! – Mé drahé, ubohé peníze! Můj příteli, ukradli mi tebe.[5] Já ztratil tebou svou podporu, útěchu, radost, vše je skončeno pro mne, jsem zbytečný na světě!
Zařazení: Konec. Ukázka patří do závěrečné části hry. Harpagon právě zjistil, že mu někdo ukradl peníze, a v panice hledá zloděje. Tímto monologem končí čtvrté z pěti dějství. V posledním dějství následuje vyšetřování, odhalení rodinných vztahů a dohoda o sňatcích.
- Epizeuxis: „Zloději! Zloději!“ —
- Hyperbola: „Zničen, zavražděn, podřezali mně chřtán!“ —
- Anafora: „Kde je? Kde se skrývá?“ —
- Citoslovce: „Ach“ — Citoslovce Ach vyjadřuje překvapení, když si Harpagon uvědomí, že za domnělého zloděje chytil sám sebe.
- Apostrofa: „Mé drahé, ubohé peníze! Můj příteli, ukradli mi tebe.“ —
- Expresivní výraz: „Darebo“ —











