Autor a kontext
1. Bohumil Hrabal
Bohumil Hrabal (1914–1997) byl český prozaik. Vyrůstal v Nymburku, vystudoval práva a za války pracoval na železnici, mimo jiné jako výpravčí v Kostomlatech. Později poznal také prostředí hutí a sběrných surovin. Zkušenosti z různých zaměstnání mu poskytovaly postavy, příběhy i slovník. Železniční provoz v Ostře sledovaných vlacích tak vychází z prostředí, které sám znal. Využití vlastních zkušeností v díle označujeme jako autobiografické prvky.
Hrabal píše o obyčejných lidech, jejich řeči, tělesnosti a drobných radostech. Spojuje humor s utrpením a všední události s básnickými obrazy. Pro jeho tvorbu je důležité pábitelství: lidé zaujatí životem vyprávějí historky, odbočují, přehánějí a svou řečí proměňují běžnou zkušenost. V Ostře sledovaných vlacích se však historky nerozvíjejí volně: hlavní příběh sleduje dospívání hlavní postavy Miloše Hrmy a směřuje k jeho účasti na sabotáži.

Bohumil Hrabal na fotografii Hany Hamplové z osmdesátých let. Zkušenosti ze služby na železnici využil v Ostře sledovaných vlacích.
2. Další díla Bohumila Hrabala
- Perlička na dně (1963): soubor povídek o svérázných obyčejných lidech, jejich příbězích a nečekané kráse všedního života.
- Pábitelé (1964): povídková kniha spojená s postavami, které se projevují osobitým vyprávěním, fantazií a zaujetím životem.
a dalších 12 kapitol rozboru
Co ještě napsal Bohumil Hrabal?
Rozbor ukázky
Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky
Odkud je ukázka?
Přečti si úryvek a vyber, z jaké části díla je.
Ukázka s řešením
Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky
„Svatou… aha[5]!“ odprskl pan přednosta. […] „To je divný[1]. Na našeho pana výpravčího už jezdějí div ne hromadný výpravy! Jako by měl čtyři nohy! Dvě hlavy![2] Pěkně proslavil tu naši tichou, klidnou staničku[4], pěkně![3]“ „A to on pan výpravčí Hubička zase ano,“ povídám, „jak jsem sloužil v Dobrovici a pan výpravčí mě zaškoloval, tak zase se na něj jezdila dívat celá trať… to jak přetrhl s jistou dámou kanape pana přednosty…“ „To rakouský, vikslajvantový kanape?“ vyvalil oči pan přednosta. „Takovýhle?“ „Přesně takový,“ povídám. „Miloši[6], posaď se,“ zvlídněl pan přednosta.
Zařazení: Začátek. Přednosta si po Milošově návratu stěžuje na Hubičkovu pověst a nádražní skandál. Miloš připomíná dřívější Hubičkovu milostnou příhodu. Dialog je ve druhé z šesti kapitol, ještě před Milošovým odvlečením na vojenský transport a před přípravou závěrečné sabotáže, proto patří k začátku celé novely.
- Nespisovný jazyk: „divný“ —
- Hyperbola: „Jako by měl čtyři nohy! Dvě hlavy!“ —
- Ironie: „Pěkně proslavil tu naši tichou, klidnou staničku, pěkně!“ —
- Zdrobnělina: „staničku“ —
- Citoslovce: „aha“ —
- Oslovení: „Miloši“ — Přednosta přímo oslovuje přítomného Miloše a vybízí ho, aby se posadil. Tvar „Miloši“ je pátý pád jeho jména, v replice oddělený čárkou.










