Autor a kontext
1. Karel Havlíček Borovský
Karel Havlíček Borovský (1821–1856) byl český novinář, básník, literární kritik a politik. Patří k zakladatelům moderní české žurnalistiky: veřejné názory prověřoval argumenty a proti pokrytectví i zneužívání moci používal satiru. Přídomek Borovský odkazuje na jeho rodiště Borovou, dnes Havlíčkovu Borovou.
Po pobytu v Rusku odmítl nekritický obdiv ke všemu slovanskému. Rozlišoval příbuznost národů od skutečných poměrů v zemi, kde viděl chudobu i samovládu. Tyto zkušenosti zachytil v Obrazech z Rus.
Vydával Národní noviny a po jejich zákazu časopis Slovan. Kritika rakouské vlády vedla k pronásledování. V prosinci 1851 byl bez soudního procesu odvezen do Brixenu v Tyrolsku, kde musel do roku 1855 žít pod policejním dohledem. Nebyl zavřený v běžné vězeňské cele, ale nemohl svobodně odjet a účastnit se veřejného života doma. Zemřel roku 1856 na tuberkulózu.

Portrét Karla Havlíčka Borovského. V Tyrolských elegiích zpracoval vlastní zatčení a odvoz do Brixenu.
2. Další Havlíčkova díla
- Král Lávra – Satirická báseň o panovníkovi, který skrývá oslí uši.
- Křest svatého Vladimíra – Nedokončená satira o vztahu světské moci a náboženství.
a dalších 9 kapitol rozboru
Co ještě napsal Havlíček Borovský?
Rozbor ukázky
Karel Havlíček Borovský: Tyrolské elegie
Odkud je ukázka?
Z jaké části básně Tyrolské elegie je úryvek?
Ukázka s řešením
Karel Havlíček Borovský: Tyrolské elegie
Trubka břeští[1], kola hrčí, jedem' k Jihlavi; vzadu, abysme nic neztratili, klušou žandarmi. Ten Borovský kostelíček[4] stojí na vršku, skrze lesy smutně na mne hledí: „Jsi to, můj hošku[3]?“[2] Pode mnou jest tvá kolébka, já tě viděl křtít, starému vikáři ministrovat, pilně se učit. Táhnout světem na zkušenou, pak s pochodní jít, naší chase plamenem veselým[6] na cestu svítit. Vidíš, jak ty roky plynou, znám tě třicet let… Ale, chlapče! jaké to obludy[5] vidím s tebou jet?“
Zařazení: Střed. VI. zpěv leží uvnitř celku I–IX, po zatčení a loučení, před delším horským dobrodružstvím a závěrečným předáním v Brixenu. Poloha se hodnotí vůči celé skladbě.
- Zvukomalba: „břeští“ —
- Personifikace: „Ten Borovský kostelíček stojí na vršku, skrze lesy smutně na mne hledí: „Jsi to, můj hošku?““ —
- Oslovení: „můj hošku“ — Promlouvající kostel se obrací přímo k Havlíčkovi důvěrným oslovením můj hošku a chlapče.
- Zdrobnělina: „kostelíček“ —
- Expresivní výraz: „obludy“ —
- Inverze: „plamenem veselým“ —










