Rozbor
1. Jaroslav Seifert
Jaroslav Seifert (1901–1986) byl český básník, novinář a překladatel. Narodil se na pražském Žižkově v chudém prostředí, k němuž se ve svých verších opakovaně vracel. V Mamince připomíná městské dětství, domácnost a lidi, díky nimž pro něj měla cenu. Skutečné vzpomínky přetváří v básně: podstatné je, jak prožitek zachytí, nikoli přesný životopisný záznam každého dne.
Patřil k zakládajícím členům Devětsilu, uměleckého sdružení vzniklého roku 1920. Jeho raná tvorba souvisela s proletářskou poezií, která vyjadřovala soucit s chudými a naději na spravedlivější společnost. Ve dvacátých letech se podílel na poetismu, českém avantgardním směru zdůrazňujícím hru, fantazii a radost ze života. Později rozvíjel osobní, zpěvnou lyriku o lásce, domově a vzpomínkách. Právě k této etapě patří Maminka.
Roku 1984 získal Nobelovu cenu za literaturu. Oceněna byla jeho poezie, nikoli výhradně sbírka Maminka.

Portrét Jaroslava Seiferta z roku 1981. Maminka vyšla už roku 1954. Básník v ní vzpomíná na dětství z odstupu dospělého člověka.
2. Další Seifertova díla
- Město v slzách (1921) – raná sbírka spojená s proletářskou poezií. Zachycuje bídu města, soucit s chudými a naději na lepší život.
- Na vlnách TSF (1925) – poetistická sbírka využívající hravou obraznost, volné spojování představ a podněty moderního světa.
a dalších 16 kapitol rozboru
Co ještě napsal Seifert?
Rozbor ukázky
Jaroslav Seifert: Maminka
Odkud je ukázka?
Z jaké části básně Domov je ukázka?
Ukázka s řešením
Jaroslav Seifert: Maminka
Okno mi řeklo[1][2]: Jen se rozhlédni, až odejdeš, už cizí budu tobě.[3] Kyvadlo řeklo: Jdi, je k poledni. A křížek[4] na zdi: Sejdeme se v hrobě.[5] I dvířka kamen žárem zsinalá v koutečku při zdi, kde se pěkně klímá, tesklivě na práh za mnou volala: Přijď ohřát se, kdyby ti bylo zima. Když jsem byl děcko, matka prosila: Blíží se bouřka, zůstaň blízko domu. Svět byl tak krásný, moje rozmilá[6], a krásnější byl pod rachotem hromů.
Zařazení: Začátek. Úryvek je z počáteční části básně Domov. Hlasy domácích věcí a vzpomínka na matku předcházejí odchodu z domova. Samotný odchod a návrat po letech následují až v dalších strofách.
- Personifikace: „Okno mi řeklo“ —
- Metafora: „Okno mi řeklo“ —
- Přímá řeč: „Jen se rozhlédni, až odejdeš, už cizí budu tobě.“ —
- Zdrobnělina: „křížek“ —
- Elipsa: „A křížek na zdi: Sejdeme se v hrobě.“ —
- Oslovení: „moje rozmilá“ — Lyrický mluvčí oslovuje matku slovy „moje rozmilá“.









