Autor a kontext
1. Arthur Conan Doyle
Arthur Conan Doyle (1859–1930) byl skotský spisovatel a lékař, autor píšící anglicky. Narodil se v Edinburghu v rodině s irskými kořeny a vystudoval medicínu. Jeho učitel Joseph Bell vynikal pozorováním a vyvozováním závěrů z drobných známek. Stal se důležitou inspirací pro Sherlocka Holmese.
Holmes se poprvé objevil v románu Studie v šarlatové roku 1887. Širokou popularitu mu přinesly povídky vydávané od roku 1891 v časopise The Strand Magazine. Doyle psal také historickou a dobrodružnou prózu. Vedle zájmu o racionální vyšetřování se věnoval spiritualismu, tedy víře v možnost spojení s duchy zemřelých.

Arthur Conan Doyle v roce 1913. Vytvořil postavy detektiva Sherlocka Holmese a jeho přítele doktora Watsona.
2. Další Doylova díla
- Studie v šarlatové – první román se Sherlockem Holmesem a doktorem Watsonem.
- Znamení čtyř, také Podpis čtyř – holmesovský román se záhadou pokladu.
a dalších 11 kapitol rozboru
Co ještě napsal Doyle?
Rozbor ukázky
Arthur Conan Doyle: Pes baskervillský
Odkud je ukázka?
Přečti si úryvek a vyber, z jaké části díla je.
Ukázka s řešením
Arthur Conan Doyle: Pes baskervillský
Choulíce[2] se mezi balvany pohlíželi jsme pronikavě v stříbřitou hráz mlhy, jež vztyčovala se před námi. Kroky ozývaly se hlasitěji a hlasitěji[3] a z mlhy, jakoby rozevřely se záclony[5], vystoupil muž, kterého jsme čekali. Rozhlédl se kol sebe, překvapen, když vstoupil do jasné, hvězdné noci. Po té dal se rychle stezkou, přešel blízko nás, a jal se stoupati po dlouhém svahu za námi. An kráčel, díval se opět přes to i ono rameno nazpět, jako muž, kterému není tuze volno u srdce. „Pst[4]! Pst!“[1] zvolal Holmes, i slyšel jsem ostré cvaknutí kohoutku jeho zbraně.
Zařazení: Konec. Holmes, Watson a Lestrade čekají na Jindřicha před závěrečným útokem psa ve XIV. kapitole z patnácti. Po zásahu následuje záchrana, pátrání v močálu a londýnské vysvětlení.
- Přímá řeč: „„Pst! Pst!““ —
- Přechodník: „Choulíce“ —
- Epizeuxis: „hlasitěji a hlasitěji“ —
- Citoslovce: „Pst“ —
- Přirovnání: „z mlhy, jakoby rozevřely se záclony“ — Otevření mlhy je přirovnáno k rozevření záclon. Jindřich se ohlíží jako neklidný člověk. Oba obrazy pomáhají čtenáři představit si výjev.









