Rozbor
1. Romain Rolland a vznik novely
Romain Rolland (1866–1944) byl francouzský spisovatel, dramatik a hudební historik. Zajímal se o umění i o to, jak si člověk udrží vlastní přesvědčení pod tlakem společnosti. Byl humanista a pacifista: zdůrazňoval lidskou důstojnost a odmítal válku a nenávist mezi národy.
Za první světové války pobýval ve Švýcarsku. Ve svých protiválečných textech vyzýval evropské intelektuály, aby nepodléhali nacionalistické nenávisti. Získal Nobelovu cenu za literaturu za rok 1915. Udělena mu byla v roce 1916. Ocenění se vztahovalo k jeho dosavadní tvorbě, nikoli k později vydané novele Petr a Lucie.
Novela Petr a Lucie vznikla roku 1918 a poprvé vyšla roku 1920. Francouzský název je Pierre et Luce. Autor na konci textu uvádí srpen 1918. Příběh tedy napsal ještě během války, nikoli teprve dva roky po jejím skončení. Závěr souvisí se skutečným zásahem pařížského kostela Saint-Gervais-Saint-Protais na Velký pátek roku 1918.

Rolland vystupoval proti válečnému nacionalismu a hájil lidskost přes hranice států. V Petrovi a Lucii ukazuje, jak válka ničí život lidí mimo frontu.
2. Literárně-historický kontext
Petr a Lucie patří k francouzské protiválečné próze první poloviny 20. století. Vzniká v prostředí první světové války, která kromě vojáků ohrožuje také civilisty. Paříž zažívá nálety, nedostatek, strach a v závěru války i ostřelování dalekonosným dělem.
Rolland neukazuje zákopy z pohledu bojujícího vojáka. Sleduje dva mladé lidi, jejichž soukromou budoucnost válka ničí. Hlavní postava, student Petr, má nastoupit do armády a už před odchodem cítí, že dospělí rozhodli o jeho životě. Jeho dívka Lucie si musí vydělávat malováním kopií obrazů. Proti veřejným heslům o vlasti a povinnosti stojí jejich potřeba obyčejné blízkosti a bezpečí.
Skutečný kostel Saint-Gervais-Saint-Protais v centru Paříže zasáhl 29. března 1918 granát německého dalekonosného děla. Zřícená klenba zabila mnoho lidí při velkopáteční bohoslužbě. To je historické pozadí poslední scény. Nejde o stejný druh útoku jako letecký nálet v úvodu novely.
Dalšími protiválečnými autory jsou francouzský prozaik Henri Barbusse (Oheň), německý spisovatel Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid, Cesta zpátky) a český satirik Jaroslav Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války).
3. Další Rollandova díla
- Jan Kryštof (1904–1912) – rozsáhlý románový cyklus o německém hudebním skladateli Jeanu-Christophovi Krafftovi. Sleduje jeho dospívání, umělecké hledání a život mezi německým a francouzským prostředím. Patří k románům-řekám, tedy rozsáhlým cyklům zachycujícím dlouhý úsek života.
- Dobrý člověk ještě žije (1919) – historický román o burgundském řezbáři Colasu Breugnonovi ze začátku 17. století. Hrdina si uchovává chuť žít a pracovat navzdory nemocem, ztrátám a společenským otřesům.
a dalších 8 kapitol rozboru
Co ještě napsal Romain Rolland?
Rozbor ukázky
Romain Rolland: Petr a Lucie
Odkud je ukázka?
Přečti si úryvek a vyber, z jaké části díla je.
Ukázka s řešením
Romain Rolland: Petr a Lucie
Když tak dosyta užili bolestných slastí[1] nemožné budoucnosti, pociťovali únavu, jako by to opravdu byli prožili. […] Mladé březnové slunce si pod letícími mraky hrálo na schovávanou, smálo se a znovu se schovávalo.[2] Jasné paprsky a tmavé stíny letěly po rovině jako radosti a smutky v duši.[3] „Lucie[4],“ najednou se zeptal Petr, „copak si nevzpomínáš? Je tomu dávno, velmi dávno… Už jednou jsme takto byli…“ „Ano,“ řekla Lucie, „máš pravdu. Všechno, všechno[5] to poznávám… Ale kde jsme to tenkrát byli?“
Zařazení: Konec. Ukázka je ze závěrečné části novely. Petr a Lucie už tvoří pár a v posledních březnových dnech sní o společném životě, ale bojí se, že se jejich představy nesplní. Společná návštěva kostela, při které zemřou, teprve přijde.
- Oxymóron: „bolestných slastí“ —
- Personifikace: „Mladé březnové slunce si pod letícími mraky hrálo na schovávanou, smálo se a znovu se schovávalo.“ —
- Přirovnání: „Jasné paprsky a tmavé stíny letěly po rovině jako radosti a smutky v duši.“ —
- Oslovení: „Lucie“ — Petr se obrací přímo k Lucii a oslovuje ji jménem, než se jí zeptá na zvláštní pocit, že spolu tuto chvíli už kdysi prožili.
- Epizeuxis: „Všechno, všechno“ —









