Autor a kontext
1. Vladislav Vančura
Vladislav Vančura (1891–1942) byl český prozaik, dramatik a filmový režisér. Původním povoláním byl lékař. Jeho prózy poznáme podle bohatého, osobitého jazyka, obraznosti a vypravěče, který vstupuje do vyprávění svými poznámkami.
Patřil k meziválečné umělecké avantgardě a stal se prvním předsedou sdružení Devětsil. Zajímal se o možnosti prózy i filmu. Za nacistické okupace se zapojil do odboje. Nacisté ho zatkli a 1. června 1942 popravili v Praze-Kobylisích.

Vladislav Vančura, český prozaik, dramatik a filmový režisér. Rozmarné léto patří k jeho prózám z dvacátých let.
2. Další Vančurova díla
- Pekař Jan Marhoul – Román o dobrosrdečném pekaři, kterého využívá okolí.
- Pole orná a válečná – Román odsuzující válku a násilí.
a dalších 11 kapitol rozboru
Co ještě napsal Vančura?
Rozbor ukázky
Vladislav Vančura: Rozmarné léto
Odkud je ukázka?
Přečti si úryvek a vyber, z jaké části díla je.
Ukázka s řešením
Vladislav Vančura: Rozmarné léto
„Ach[4],“ vydechla cítíc[1], že je na chvíli veta po její občanské jistotě, a setřela si hřbetem ruky slzu. „Ach, ach, ach. Jak je krásné kouzliti ohně a po šírém světě si pohrávati malými oblými věcmi. Jak je krásné počítati dny do tří a míjeti město po městě! Jak je krásné strojiti dějství od počátku do konce a opakovati je znovu a znovu před lidmi, z nichž nikdo mimo nás neví, co se stane.[5] Lampy! Kouzelný klobouk! A strmý provaz! Vizte mě, divákově[3], jak oděna jsouc trikotem, flanderským podpírám Arnoštka, neboť je to slaboučký[2] kouzelník. Jak je to krásné. Jak je krásné býti kadeřavým.“
Zařazení: Konec. Jde o poslední odstavce celého literárního textu. Kočovníci odjíždějí, přátelé se vrátili ke svým zvykům a Kateřina při pohledu na vůz sní o cestování.
- Přechodník: „cítíc“ —
- Zdrobnělina: „slaboučký“ —
- Oslovení: „divákově“ — Kateřina ve své představě přímo oslovuje diváky a vybízí je, aby ji sledovali.
- Citoslovce: „Ach“ —
- Anafora: „Jak je krásné kouzliti ohně a po šírém světě si pohrávati malými oblými věcmi. Jak je krásné počítati dny do tří a míjeti město po městě! Jak je krásné strojiti dějství od počátku do konce a opakovati je znovu a znovu před lidmi, z nichž nikdo mimo nás neví, co se stane.“ —









