Rozbor
1. Jiří Wolker
Jiří Wolker (1900–1924) byl český básník, prozaik a dramatik. Pocházel z Prostějova z měšťanské rodiny a v Praze studoval práva. Zajímal se o život chudých a stal se jedním z hlavních představitelů proletářské poezie, která spojuje pohled na sociální nerovnost s nadějí na změnu společnosti. Dělnickou práci znal jako téma své tvorby, sám však nebyl továrním dělníkem.
Patřil k Literární skupině a poté k Devětsilu, sdružení mladých umělců hledajících nové podoby umění. Byl členem KSČ. Jeho politické přesvědčení pomáhá vysvětlit důraz na společný boj pracujících, básně ale zahrnují také milostnou blízkost, strach, rodinné vztahy a nejistotu. Zemřel velmi mladý na tuberkulózu.
Ve sbírce Host do domu převládá důvěra v blízkost lidí a obyčejných věcí. V Těžké hodině už soucit s druhými nestačí: člověk má převzít odpovědnost a jednat. Láska přitom nezmizí. Stává se také důvodem, proč má člověk chtít spravedlivější svět.

Wolkerova maturitní fotografie z roku 1919. Těžkou hodinu vydal o tři roky později. Ve sbírce spojuje osobní dospívání s odpovědností za život druhých.
2. Další Wolkerova díla
- Host do domu (1921) – básnická sbírka, která hledá krásu a lidskou blízkost v každodenním životě a obyčejných věcech.
- Svatý Kopeček – rozsáhlejší básnická skladba o návštěvě u babičky a setkání s přáteli. Propojuje více témat a vzpomínek. Od druhého vydání je součástí Hosta do domu.
a dalších 14 kapitol rozboru
Co ještě napsal Jiří Wolker?
Rozbor ukázky
Jiří Wolker: Těžká hodina
Odkud je ukázka?
Z jaké části básně Balada o snu je ukázka?
Ukázka s řešením
Jiří Wolker: Těžká hodina
V špinavé ulici na předměstí bydlel mládenec jménem Jan. Měl dobré srdce, slabé pěsti a modrou pracovní zástěru. Městem se brouzdal k večeru a ve světel barevném kolotoči[2] mu narůstaly bolavé oči, jež všechno skutečně viděly a do srdce krutě křičely[1]: Tady jsou paláce, — tady podkroví[4], tady jsou sytí, — tady hladoví[5], jedni jsou otroci, — druzí diktátoři a všichni jsou choří. Svět je jak srdce kulatý[3] a je-li do půle rozťatý, — umírá.
Zařazení: Začátek. Ukázka je ze začátku Balady o snu. První dvě sloky představují Jana a jeho bolestný pohled na rozdělené město. Teprve potom usne, prožije sen o spravedlivém světě a rozhodne se jednat.
- Personifikace: „mu narůstaly bolavé oči, jež všechno skutečně viděly a do srdce krutě křičely“ — Oči „křičely“, jako by se mohly samy lidským hlasem ozývat. Také rozdělený svět na konci ukázky „umírá“, jako by byl živou bytostí.
- Metafora: „ve světel barevném kolotoči“ —
- Přirovnání: „Svět je jak srdce kulatý“ —
- Antiteze: „Tady jsou paláce, — tady podkroví“ —
- Anafora: „Tady jsou paláce, — tady podkroví, tady jsou sytí, — tady hladoví“ —









